Pavel Hlava

Pavel Hlava (25. června 1924 Semily – 22. února 2003 Praha) byl český sklářský výtvarník a pedagog. Již v padesátých letech dvacátého století jej proslavily masivní vázy z vrstveného skla tvarované brusem. V té době spolupracoval s Adolfem Maturou. Další desetiletí věnoval tvarování žhavého skla. Současně se zabýval technikou barevného skla foukaného do formy „nožové“ nebo „drátěné“.

Řadí se k prvním českým výtvarníkům, kteří se svými návrhy podíleli na průmyslové velkovýrobě užitkového skla. Zajímal se o zahraniční trendy a novinky, které aplikoval do průmyslové výroby. V druhé polovině sedmdesátých let dvacátého století navrhoval stolní nápojové sklo. Jako příklad lze uvést nápojové sklenice Gina (Nancy, Isabelle), které se vyrábějí již půl století. Řadu dalších návrhů realizovaly české sklárny například v Harrachově, Včelničce nebo také Moser. Oblíbené byly počátkem druhé poloviny dvacátého století průmyslově vyráběné i tzv. „kapky“ – vázy pro jednu květinu. Ty vznikly z původně exkluzivních broušených váz vystavovaných v zahraničí na přehlídkách československého skla.

Jeho umělecký záběr byl široký. Navrhoval skleněné objekty, například osvětlovací objekt (kombinace skla a kovu) pro pražskou Novou scénu Národního divadla nebo dekorativní prvky pro interiéry Stavovského divadla. Pro muzeum skla v japonském městě Koganezaki vytvořil v roce 1997 monumentální sochu „lotosový květ“.

Současně se věnoval i volné tvorbě. V posledních dvaceti letech tvorby, po roce 1985, se zabýval skleněnými plastikami. Většina plastik z broušeného a lepeného skla pochází z tohoto období. Vznikly objekty jako Květ, Motýl nebo Duha. Ateliérovou tvorbou se proslavil především v Japonsku a USA.