ŽBS

Historie výroby a zpracování skla na Železnobrodsku sahá do poloviny 19. století, kdy se ze sousedního Jablonecka začala rozšiřovat domácí výroba a zpracování drobných skleněných výrobků. V kraji, který nebyl vhodný k zemědělské činnosti, se tento způsob obživy mezi lidmi rychle rozšířil. Svou roli sehrála i skutečnost, že mačkání, navíjení nebo navlékání perlí, nebylo náročné na prostor a zařízení. Pro vzdělávání domácích výrobců a zpracovatelů skla i pro rozvoj obchodních vztahů byla v roce 1920 v Železném Brodě založena Státní odborná sklářsko-obchodní škola.

Na jaře 1920 vypsalo Ministerstvo školství a národní osvěty konkurz na místa učitelů-výtvarníků. Z přihlášených uchazečů vybralo Josefa Jirouše, Bedřicha Jelínka a Jaroslava Brychtu. 

Josef Jirouš byl dekorativní malíř, podle pamětníků fantasta a snílek s poněkud nejasnou minulostí. Říkal, že absolvoval sklářskou školu v Kamenickém Šenově, studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a mistroval ve větší sklářské firmě, ale nemohl to prokázat, prý mu před lety všechno vzala voda.

Bedřich Jelínek byl malíř a absolvent pražské Uměleckoprůmyslové školy. Pro místní malovýrobce navrhoval korálkové dečky, stínítka na lampy a závěsné obrázky, pro školu figurky ze korálků, drátů a vlny, malované i ryté sklo.

Štěstím pro školu bylo, že mezi učiteli byl Jaroslav Brychta (*1895-1971), sochař-absolvent pražské Uměleckoprůmyslové školy. Jak po letech přiznal, když se na radu svého učitele sochaře Bohumila Kafky do konkurzu přihlásil, věděl prý jen, že jsou ze skla tabulky v oknech, lahve a půllitry. Před příchodem do Železného Brodu ho ministerstvo školství poslalo do Kamenického Šenova a Boru, aby tam získal zkušenosti a znalosti. Šťastné bylo jeho seznámení s jediným tamním českým sklářským podnikatelem Václavem Jílkem, který mu zprostředkoval setkání s místními podnikateli, sklářskými mistry a patrně také některými učiteli sklářských škol. Když se Brychta rozloučil s myšlenkou stát se sochařem, a zdá se, že všechny pro to potřebné předpoklady měl, chtěl se prosadit jako výtvarník-sklář. Po příchodu do Železného Brodu se ze všeho nejdříve seznamoval s novým prostředím, zvyky a tradicemi, domácí výrobou, a poznatky promítal do školní tvorby.

Její absolventi si zakládali vlastní sklářské firmy a Železný Brod se pomalu stával městem skla. Úspěšný rozvoj sklářského podnikání zastavila nejprve druhá světová válka a po ní znárodnění soukromých firem v roce 1948. Sklářská výroba tak v Železném Brodě dále pokračovala pod hlavičkou státního podniku Železnobrodské sklo. Železný Brod proslavila především skleněná tavená plastika, hutně tvarované sklo a skleněné figurky.

V současné době se sklářská výroba soustředí do větších i menších soukromých firem. Škála výrobků produkovaná místními výrobci je pestrá. Ve městě a jeho bezprostředním okolí působí více než čtyři desítky výrobců a zušlechťovatelů skla, reprezentujících většinu sklářských oborů, od výroby jednoduchých mačkaných perlí až po náročné realizace uměleckých objektů.